Modelářské tipy
    |
MENU:
Hodně modelářů se mě ptá jakým způsobem dosahuji relativně slušných výsledků při barvení svých modelů štětcem a akrylovými barvami.
Pár lidem jsem poslal návod mailem a dlouho uvažuju o tom, že napíšu nějaký obsáhlejší návod. Jenže proč se lopotit s něčím co existuje a je navíc názorné a moc dobré?
Níže najdete video, kde je vše podstatné do základů se štetcem..nepoužívají se tenké štetce na velké plochy, nepoužívá se drahý přírodní vlas na štětci, natírá se ve vrstvách, a ředí se min. 4:1 atd. Video prostě vyvrací všechny bludy z návodů na štetcování od lidí, kteří nikdy nic nenaštětcují a potřebují být jen důležití na internetových fórech.
Je to i dobrá odpověď všem, kteří mi nevěřili, nebo nevěří..
Video je v angličtině, ale troufám si tvrdit, že takovou zvládne každý a je hodně blízko postupu, který používám já. Proto jej s radostí sdílím:
K sepsání těchto řádek mě vedly dotazy kolegů modelářů, kteří ke svojí tvorbě používají, stejně jako já, štětec, reagujících na některé moje výtvory vyvedené v kovovém finiši a vystavené na Nymburském diskuzním fóru. Naposledy např. u North American F-100D Super Sabre.
Nepovažuji se za vynálezce úžasné metody, přesto se, navzdory předsudku, že štětcem se prostě NMF udělat nedá, domnívám, že jsem našel cestu, jak se dobrat rozumného výsledku s minimem námahy.
Je třeba říci, že už jsem také vícero modelů s kovovým povrchem dělaným štětcem viděl a je dost dobře možné, že na následujících řádcích nemusí být nic nového.
Rozhodně si nemyslím, že by štětcováním udělaný NMF povrch mohl konkurovat stříkanému, ale ne všichni svoje modely stříkají :-)
Před natíráním je dobré mít povrch modelu očištěný od nečistot a odmaštěný.
Nepoužívám čístící prostředek na nadobí, protože ten má často zcela opačný efekt, ale spíš se vyplatí zubní pasta s kartáčkem a obyčejná voda. Po této operaci je dobré nechat povrch dokonale proschnout.
Na barvení používám zasadně akrylové Agamy. V připadě "stříbrných povrchů" odstíny stříbrnou, hliník a jejich kombinace.
Od jisté doby ředím Ironem - tedy obyčejným přípravkem k umývání oken. Je daleko vhodnější než voda, protože lépe rozpouští pigment a barva pomalej schne.
Poměr ředění se liší podle odstínu, ale obecně ředím tak, aby barva byla co nejřidší a zároveň držela vrstvu.
To, že taková směs velmi málo kreje, je jasné, ale není to znepokujující, protože pokud necháme vrstvu dobře zaschnout, můžeme směle pokračovat v nanášení další, aniž bychom původní narušili. Běžně nanesu až 6 vrstev. Výhodou je homogenní hladký povrch bez kocourů a různých čmouh. Navíc mají kovové Agamy poměrně hrubý pigment a popsaná metoda jej eliminuje.
Po dokonalém natření (jedním odstínem, zpravidla stříbrnou) povrch vyleštím. Osvědčilo se mi použití útěrky na čištění displejů a optiky digitálních fotoaparátů.
Pokračuji dobarvením menších panelů a krytek tmavším odstínem - Agama hliník. Nebo rovnou odlišením paneláže.
Samozřejmě až po nanesení obtisků. Povrch pod obtisky většinou stačí vyleštěný po předchozí operaci, což je dobře, protože nanesení laku by celou předchozí snahu zničilo.
K odlišení panelů se dá použít mikrotužka nebo ostrá obyčejná tužka. Na optické oddělení kormidel nebo křidélek používám měkčí,tedy tmavší odstín. Dobrá je tužka z obchodního domu Ikea, protože "nestříbří"). Tím však celá věc nemusí končit.
Na následnou patinu jsem vyzkoušel všechno možné, jako je např použití pigmentů/patinátorů k odlišení panelů ( viz fotografie Suchoje Su-9, použil jsem popelavě šedou na křídle a zelenou na trup + kombinaci všech tří prášku na potahu vystupní trisky motoru),
kovových past Agama, ale to spíš na menší části, protože se mi nikdy nepodaří pastu rozetřít stejnoměrně, wash obyčejnými školními vodovkami, který funguje bezvadně, s jedinou nevýhodou - tmavnoucím povrchem.
Zkoušel jsem i patinu pomocí nastrouhané tuhy, i když povrh vypadá velmi dobře, jedná se o (pro mě) pracnou metodu s problematickými daktilkami.
Nakonec povrh v žádném případě nelakuji, protože lak spolehlivě zničí veškeré předchozí snažení.
Možná někomu připadá popsaný postup jako zbytečně zdlouhavý a použije třeba nástřik sprejem Tamiya, myslím ale, že NMF
dělaná tímto způsobem vypadá podstatně lépe.
Protože mám doma hodně starých krabiček od KP, Airfixu, Směru atd., zajímala mě vždy metoda vybělení starých obtisků, resp. jejich krycího laku. Níže jsou fotky aršíků, které bych alespoň částečně rád zužitkoval v probíhajících stavbách a také z důvodu momentální neexistence adekvátních náhrad.
Například obtisky na takovou Avii S -199 produkovala firma Tally Ho, ale ta skončila a obstisky v měřítku 1/72 jsou prostě nesehnatelné,takže nezbývá než "bělit" :-)
Jsou to obtsiky staré dobře 20 let, takže kvalita odpovídá době vzniku.
Z různých fór a návodů jsem informován o metodě vybělení za oknem pomocí slunečního světla. Bohužel nikdo nepopisuje tuto metodu exaktně, nebo spíš se nedá přesně určit potřebný čas k vybělení, ani zda mají být obtisky nalepeny přímo na sklo, nebo zda mezi sklem a archem má zůstat vzduch kvůli snížení teplotního namáhání laku, který by mohl při následné aplikaci popraskat.
Záměrně jsem zvolil kromě aršíku, který potřebuji, to nejhorší co jsem doma našel, tj. aršíky na SU-25 a Spitfire Mk IX od Kovozávodů z produkce tehdejšího monopolního výrobce obtisků Obchodních tiskáren z Hradištka pod Medníkem.
Po třech týdnech na jihovýchodní straně (11.4.2011), v šestém patře a na přímém slunci, citelně vybledl zatím jen podkladový papír, takže jsem zvědav co se bude dít dál, protože např. na modelfóru se píše maximálně o týdnu a podobně. Buď jsem barvosplepý, nebo to nechápu, ale k vybělení alepsoň tak, aby se v nouzi dalo uvažovat o použití těhto dekálů nedošlo. Pokračuji v "ozařování" a uvidím co se stane.
8.6.2011
Takto dopadly obtisky pro Avii CS-92, lak stále zůstal i po tak dlouhé době mírně zažloutlý, což po aplikaci na model vidět není. Další aršíky ponechávám dál na slunci. Je to důkaz že metoda je použitelná, ovšem rozhodně se časově nejedná o řády dnů nebo týdnů, ale v případě opravdu starých obtisků spíše měsíců
vybělený aršík
aplikace kódu z aršíku na model, zažloutlý lak není vidět, obrys písma je obřezán na minimum, přetisky bílé barvy opraveny
Při tvorbě interiérů svých modelů jsem často konfrontován s problém ztvárnění některých jejich detailů.
V případě novějších stavebnic to nemusí představovat problém nedostatku zručnosti, protože se dají zakoupit fotolepty nebo odlitky, které umožní vybavit kokpit na úrovni, která není v domácích podmínkách vždy možná.
(pokud si člověk-lepič není schopen sám navrhnout lepty, nebo se naučit odlévat
)
)
Moje provedení upínacích pásů se mi nikdy nelíbilo, a protože rád lepím i staré vykopávky, jsem nucen experimentovat.
Zkoušel jsem barvit odlévané pásy na sedačkách, barevné i nebarvené lepty, papír na cigarety a z vizitek a plech z čajové svíčky.
Nejlíp vypadají barevné lepty, mají pěkné přezky, draperii a šití, ale zbytek výsledků mých metod mě neuspokojuje.
Už několikrát jsem viděl pásy udělané za pomoci maskovací pásky Kabuki, ale doposud mne tento postup míjel.
Většinou se totiž jednalo jen o přilepení pásky potřebné délky a šířky, což nepůsobí moc věrohodně.
Na internetu jsem viděl také postup s využitím pásky kabuki a doplněním přesek z drátků pro větší měřítka a tak jsem se rozhodl vyzkoušet tuto cestu i pro dvaasedmdesátiny.
Kousek pásky Tamiya jsem si nařezal na proužky o tlouštce cca 1mm. Vzniklý pásek jsem přehnul přes měděný drát pocházející z placatého kabelu k sériovému propojení PC komponentů a lepivou stranou slepil k sobě.
Poté jsem drát pinzetou stočil do očka. Přezku jsem udělal s tenkého ohnutého plechu z obalu svíčky.
Můj první pokus o znzornění "kurtů" z pásky kabuki
Není to sice žádná vyšší modelařina, ale výsledek mi udělal radost a celá "sranda " netrvala víc než tři minuty.
První dvě pásky jsem použil v roli výstražných praporků "Remove before flight", díky použitému materiálu mohou vlát ve větru jako ty skutečné :-)
16.1.2014:
Ještě o něco lepší a preciznější postup výroby pásů z pásky v měřítku 1/72 je k vidění zde:
Na ochutnávku ..jeden z nejlepších modelů letadla co jsem kdy viděl Corsair " bílá 167" Marka Vrzáka
Petr Vacek ukazuje v rámci workshopu na soutěži ModelBrno vercajk, který používá. Velmi výživné..
John Vojtěch, americký TOP modelář s českými kořeny a jeho rydlo
Opět Petr Vacek a tentokrát o patině
Domácí odlévání od mistra všemožných modelářských technik a kouzel Jakuba Skolila
Přidávám nějaké nápady jak na ztvárnění výfuků na modelech letadel.
Postup, který určitě nenapadl jenom mě, nevede bohužel k nějakému extra reálnému vzhledu, ale spíš ke vzhledu efektnímu a alespoň pro mě je velmi jednoduchý.
Výfukovou rouru je samozřejmě jako vždy potřeba odvrtat, popřípadě vydlabat špičkou skalpelu. Potom vezmu leštitelnou pastu Agama odstínu mosaz a uchošťourem napatlám celý díl, dalším čistým uchošťourem jí pak vyleštím. Potom přelakuji obyčejným akrylovým lesklým lakem Agama, aby se mozas nestírala dotykem prstů. Pokud udělám hrubší vrstvu laku, vůbec to nevadí, protože poréznější povrch se hodí na další postup. Potom vezmu černý patinátor agama a konec trubky jednoduše začoudím ..a je hotovo. Vyplatí se ještě něčím světlým „drybruschovat“ hrany výfukového potrubí (tedy pokud nějaké má). Na ušmudlání vnitřku se báječně hodí jakýkoliv syntetický wash.
Výše popsaným způsobem naznačené výfuky pro model DH Heron
..a výfuk pro Grumann Duck. U tohoto pokusu jsem nahradil patinátor agama pigmentem Tamiya a plošně nanesl wash od Mig production.
Serióznější metoda vedoucí k větší míře reality spočívá v nabarvení výfuků barvou odstínu ocel , přes ni lehce naznačit měď a transparentní modrou. Místo ní jsem zkoušel leštitelnou vyžíhanou ocel agama, ale zatím se mi to moc nepovedlo, každopádně s tím budu ještě experimentovat. Na závěr je třeba ještě začernit koncovku roury, nebo nátrubku. Metoda je trošku pracnější, než předešlý nápad..
Model Vultee Wengeance s použitím zmíněného postupu na výfukové trubce
Využití mých oblíbených "stínů" Tamiya , v tomto případě k napodobení vyžíhaných výfuků motorek:
Následující tip je určen především pro totální lenochy jako jsem já. A vede mě k němu i zamyšlení nad tím za co všechno jsme dnes ochotni dávat peníze :-)
Už dříve mi přišlo fádní u prezentace modelů používat jen papír pro focení a pokusil jsem se o jakési diorama. Faktem je, že mě tohle odvětví modelařiny úplně nebere a nebaví a moje prvotní pokusy jsou neměřítkově hrubé, proto jsem hledal nějaké jiné řešení:-)
Moje první primitivní pokusy o podložky ..Delfín z KP a Mi-2 z Polska. Pod delfínem je na desce nalepený karton imitující beton v kombinaci s vláčkařským posypem. Pod Mi-2 je CD s kouskem vláčkářského koberce..
Hledal jsem něco, co by vypadalo realisticky a nemusel jsem trávit čas nějakým složitým vymýšlením už vymyšleného a vyloženě se mi nechtělo nic patlat ..v budoucnu nevylučuji že si možná něco takového vyzkouším s ohledem na růžné vychytávky jakými jsou prodávané foliáže atd.
Nakonec jsem v modelářském obchodě při návštěvě Manchesteru objevil plastovou podložku, která se mi líbila. Je od výrobce hotových modelů, má naznačenou strukturu betonu a pod moderní letadla je fajn. Dá se koupit na e-shopu výrobce.
Podložka pod model od HobbyMaster, kterou jsem koupil v "modelšopu" v Manchesteru asi za 200,- Kč a momentálně na ní fotím modely
V současné době zase koukám po něčem jiném, především z důvodu větší variability podložek a možnosti umísťovat modely do různých prostředí.
Došel jsem k možnosti stáhnout na internetu textury letištních ploch..za poplatek stáhnout něco, co si potom vytisknu buď ve fotolabu, popř. v kanceláři. Potom vytištěnou texturu přilepím na nějakou podložku a bude hotovo...
Příiznám se, že mi systém, kdy si stáhnu fotku za peníze přijde už malinko zvrácený, ale určitě by se našlo dost těch, kteří by mě umravňovali a upozorňovali na ochranu autorských práv atd.
Po delším hledání jsem narazil na stránky spruemaster, kde je spousta textur k mání zcela zdarma, dle mého v docela dobré kvalitě.
Navíc se mi zdá, že se nabízené textury náramně podobají těm zpoplatňovaným a také těm, které se občas prodávají už vytištěné na soutěžích..
Odkaz na stažení textur imitujících povrch letiště je zde:
Vytištěný stažený soubor z výše zmíněných stránek na běžné kancelářské tiskárně..
